Neúprosný, drsný souboj, který jde často až na hranice možností se odehrál ve svém 22. pokračování tento víkend. Na bojištích v Prosečném a na Grabštejně se setkala dostupná elita obou klubů, aby byly opět po roce poměřeny síly našich týmů. Hrálo se tzv. Ryder cupovým systémem, který nebudeme rozmazávat, protože ho stejně všichni znáte.

Jak to bylo letos? Tým byl sestaven s dostatečným předstihem a tak povolaní hráči měli dostatek času na přípravu. Ta probíhala ve dvou etapách. Pro první část utkání se nacvičovaly nezbytné rány naslepo. Pro odvetu na domácím hřišti to bylo snažší. Stačilo si pravidelně opakovat rozhledávací rutiny a ostřit zrak pro operace ve vysoké trávě.

Maličkou komplikací by se mohlo zdát odstoupení dvou klíčových hráčů několik málo dnů před utkáním. Je fakt, že to bylo nepříjemné, ale pokud má někdo tak zvrácené priority, že odstoupí z rydercupového klání (a je jedno, kvůli čemu), nezbývá mu než zdálky závidět.

Sobota: začínáme venku, počasí přijatelné a všem členům týmu se podařilo prokousat únikovou hrou zvanou "najdi Prosečné". Tým šlapal jako dobře namazaný stroj, každý měl v bagu místní gastrospecialitu ... Tatranky ani Horalky jim totiž v Krkonoších nevoní, takže tam frčí Pohorky.

I když jsme letos nešli do boje s velkými očekáváními, která byla ponížena ještě o dvě prohry v minulém i předminulém roce, bylo vyhlížení jednotlivých flightů v klubovně příjemnou zábavou. Body se vesele sypaly a nakonec jsme jich nastřádali 3,5 z 8 možných (to je skoro půlka). Reálná očekávání byla někde okolo dvou bodů, protože v Prosečném jsme opravdu v nevýhodě. Hřiště bylo skvěle připravené, vše bylo jak má být, ale znalost domácího prostředí tam nelze ničím nahradit. To, že tam hrajete už desátý ročník,  vůbec nic neznamená, když mezi jednotlivými hrami máte roční přestávku.

Neděle: počasí bídné, celou noc hustě pršelo a bohužel se to nezměnilo ani na začátku hry. Déšť ustal až asi po hodině a půl a potom se ještě dvakrát vrátil. Honza se svým týmem sekáčů udělal maximum a hřiště bylo i u nás v bezvadném stavu. 

Nastoupili jsme ve stejné sestavě jako v sobotu, jenom došlo k drobným kosmetickým změnám na pozicích. Některé dvojice se osvědčily, některé byly rozsazeny. A zřejmě to byl ten správný recept. 

Už okolo poledne přišla zpráva o prvním bodu na našem kontě, když Kuba Keller zvítězil v prvním singlu. Následoval bod pro soupeře. Forby bojoval do roztrhání těla a hlásil, že vyhrál jamku ... málem, ale nestačilo to. Pro ty zvědavější čtenáře bychom rádi uvedli, že se to stalo na čtyřce.

Druhý bod pro Grabštejn vybojoval Tomča a hned po něm přišel i třetí z holí Kuby Martinů. Všechny tři singly skončily na 15. jamce s výsledkem 4&3.

Následovalo nekonečně dlouhé čekání na výsledky ze čtyřher, které jsou přeci jenom trochu pomalejší. Měli jsme tři body a potřebovali jsme pět. Pět bodů nám po sobotní těsné prohře zajišťovalo vítězství a stěhování poháru na Grabštejn. 

Čtyři čtyřhry, čtyři body ve hře. Potřebovali jsme dva. Složení jednotlivých dvojic dva body nabízelo, ale vyvíjejí se jednotlivá utkání tak, jak si představujeme. Hrají hráči tak, jak kapitán čekal? Dokáží na sebe vzít dostatek zodpovědnosti a poprat se o svůj bod? Informace ze hřiště nebyly žádné.

Čekání.

První fourball, do kterého soupeř nasadil Járu Bareše juniora s maminkou Lenkou byl poměrně neprůstřelný. Tam se dalo uvažovat dokonce i o jak se tak říká jistém bodu pro soupeře. Zbývaly tedy pouze tři a dva z nich jsme potřebovali my.

Ve 13:27 konečně přišla první zpráva ze hřiště. Ali se Slechym zvítězili o 7 na 13. jamce. V tu chvíli to bylo tak blízko. Stačil jediný bod. Klubovna byla jako na trní.  Zkoušeli jste někdy zařvat "fore" s cigaretou v puse? Já to dnes zkoušel na jedenáctce z odpaliště. Nejde to. Jeden jediný bod. Míša s Vaškem v posledním flightu to mají proklatě těžké. Mají proti sobě dvojici osvědčených prosečenských buldoků, kteří svůj bod zadarmo nedají. A Míša s Vaškem hraje poprvé, a ani Vašek s Míšou ještě nikdy nehrál. Nejsou sehraní, nemají nacvičené signály, nevědí kde toho druhého nejlépe hledat.

Už jsme to nevydrželi a jeli na hřiště, abychom zjistili situaci v prvním foursomu. Tam jsme přeci jenom viděli větší šanci na úspěch. Pátý bod je náš! Po dvouletém půstu Grabštejn konečně zase zvítězil.

Udělali jste mi velkou radost. Všichni jste bojovali, překvapovali a byli jste úžasní! Díky vám za vaše výkony a díky Honzovi za hřiště. Díky Kubovi Kellerovi za piny. Věděl přesně, kde budeme jamky hledat.

Gratuluji vám všem k vašemu vítězství!!!

A díky všem s Prosečného, že se o nás hezky postarali u nich a že si to snad užili i u nás. Bylo to opět báječné vyvrcholení sezóny - víkend s kamarády.